Jeden ani dva keříky nestačí aneb Jak na množení kanadských borůvek
Kanadské borůvky jsou velmi známá plodonosná rostlina, která se pyšní plody obvykle většími, než jsou tradiční lesní borůvky, zato mají však plnou chuť a jejich velikou výhodou je, že se od nich téměř nedá umazat. Samozřejmě se dají pěstovat i doma a s tím i souvisí plození této rostliny, na které se v následujícím článku podíváme.
Teorie množení kanadských borůvek
Než se pustíme do samotného procesu množení, je dobré znát i historii kanadských borůvek, aby bylo poté snazší pochopit, v jakém prostředí budou prospívat.
Jedná se o poměrně mladý druh vyšlechtěné rostliny, a to z počátku 20. století. Vznikly z vyšlechtění klasických divokých (lesních) borůvek. Kanadské borůvky mají rády kyselou půdu, jejíž pH se pohybuje v rozmezí 3,5–4. Tomu je potřeba přizpůsobit hnojivo a substrát. Potřebují hodně sluníčka, aby mohly vstřebávat hnojivo a plodit. Jinak jsou velmi snadné na pěstování a tím, že jsou mnohaleté, není potřeba každý rok mít novou rostlinu. Zároveň existuje několik provedení rostlin, kdy se mění jejich výška, což je výhodné v tom, že si můžete vybrat tu správnou velikost rostliny podle vašich prostorových možností.
Květy se začínají tvořit na jaře, když začne slunce vydávat více tepla a samotné plody můžete sklízet po celé léto.
Jak již nadpis napovídá, kanadské borůvky jsou natolik úžasná rostlina, že jedna jistě nebude stačit. Existují dva základní způsoby, jak borůvky namnožit. Prvním způsobem je řízkování, které je úspěšnější. Druhou metodou je hřížení, které je sice snazší, ale trvá déle a je riskantnější.
Řízkování
Pro řízkování i hřížení platí pravidlo, že jakýkoliv zásah do rostliny by se měl dít brzy z jara, kdy je rostlina ještě v klidu a nekvete.
Řízkování je metoda, kdy se štípačkami oddělí větvičky od mateřské rostliny a ze zasazených řízků vyroste nový keř. Je potřeba oddělovat větve dlouhé zhruba 12 cm a široké asi půl centimetru. Dále je potřeba ze spodní části odstranit kůru do výšky 5 centimetrů. Takhle upravené větvičky se sází do substrátu ve vzdálenosti 5 centimetrů od sebe a do hloubky převyšující alespoň půlku délky větvičky. Pak už jen stačí každý týden zalévat a počkat na první úrodu.
Hřížení
Tato metoda je sice snazší na přípravu, nicméně výsledek nebývá zaručen. Při hřížení je ideální mít rostlinu s dlouhou boční větví, která se ohne a v místě ohybu zahrabe do hlíny. Je potřeba ohyb zbavit kůry a ohlou větev přichytit do půdy, aby stabilně držela. Je potřeba pravidelně zalévat.
Následující rok se rostlina zkontroluje, zda větev zakořenila, a pokud ano, stačí jí kleštěmi oddělit od původní rostliny. Aby měly nově vzniklá borůvky dostatek místa, měla by se rostlina přesadit na své finální stanoviště. V tomto ohledu je jednodušší hřížení v květináči, kdy se celý substrát z něj i s rostlinou může vložit do půdy.
Prořezávání
Průřez větví se může považovat za rozmnožování pouze pokud se na to podíváme z pohledu množství nových plodů, větví a celkového zahuštění keře. Průřez by se měl dělat u starší rostliny, která má několik silných větví (ideální věk pro první průřez je cca 5 let). Slabší větve se prostříhají až k úpatí dominantní větve, neodstraňujte pouze část větve.
Protože rostlina zažije šok, je vhodné při prvním průřezu i dodat první přihnojení.